PRIESSNITZOVY LÉČEBNÉ LÁZNĚ

Číslo magnetky: 603

Kraj: Olomoucký
Okres: Jeseník

Priessnitzovy léčebné lázně v Jeseníku leží uprostřed nedotčené přírody Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku v nejsevernějším cípu Olomouckého kraje. Ve svém názvu nesou jméno svého zakladatele Vincenze Priessnitze a jsou vůbec prvním vodoléčebným ústavem světa. Už při první návštěvě na Vás zapůsobí jejich charismatické genius loci, výhledy na hřebeny Jeseníků či jedinečné Sanatorium Priessnitz.

Tajemství zdraví, které si na Gräfenberk jezdili zlepšovat králové i vévodové, najdete v pramenité horské vodě, energeticky silných místech a čistém ovzduší, které je obohaceno vzácným výskytem biogenních prvků. Unikátní klima pozitivně působí především na onemocnění dýchacích cest, štítné žlázy i psychických poruch. Světovou raritou lázní je Balneopark Vincenze Priessnitze, speciální „vodní zahrada“, v niž se můžete brodit potůčky, vyzkoušet Priessnitzovy lavičky nebo skotské střiky.

Nekončící inspirace, fenomén přírodního léčitelství, dnešními slovy bychom mohli říci guru světové hydroterapie – tím vším je Vincenz Priessnitz. Osobnost, která do Jeseníku přiváděla příslušníky evropských šlechtických rodů, umělce, lékaře celého starého kontinentu. Osobnost, díky které osadu Gräfenberk nad Jeseníkem znal celý tehdejší svět.

Vincenz Priessnitz se narodil 4. října 1799 v rodině sedláka v jesenické kolonii Gräfenberk, která byla založena koncem 18. století a čítala několik zemědělských usedlostí. Poté, co se působením pramenité vody sám vyléčil ze smrtelného úrazu, začal promýšlet metodu léčby tímto přírodním prostředkem. Tehdejšími ranhojiči a lékaři byl osočován ze šarlatánství i soudně stíhán. Své vlastní cesty se však držel tak houževnatě, že postupně zbudoval lázně, kam se sjížděli lidé z celé Evropy i ze zámoří, hledajíce zde ztracené zdraví.

Za datum vzniku lázní je považován rok 1822, i když kvůli problémům zmiňovaných doktorů Priessnitz získal povolení léčby pod lékařským dozorem až v roce 1831 a oficiální povolení císařské komise k provozování lázní bez omezení obdržel o šest let později. Cesta ke slávě byla konečně otevřena. Už v roce 1839 se v lázních léčilo 1544 osob, z toho 120 lékařů z celé Evropy. Gräfenberk se rozrůstal a měnilo se složení lázeňské klientely.

K pacientům, nebo spíše lázeňským hostům, patřila šlechtická elita z celé Evropy, utíkali se sem polští i maďarští revolucionáři, scházely se zde významné osobnosti kultury i politiky včetně členů vládnoucích dynastií. Snad nejdéle zde v letech 1839 – 1843 pobýval maďarský hrabě Miklos Wesselenyi. Dvakrát Gräfenberk navštívil, roku 1845 a 1846, ruský prozaik a dramatik N. V. Gogol. V roce 1850 se zde léčila první lékařka světa Elisabeth Blackwell. Lázně navštívil pruský král Vilém, rumunský král Karel I. z Hohenzolernu, kníže von Meclenburg, bavorský sochař Ludwig Schwandthaler, dánský sochař Hermann W. Bissen, hrabě Karel Nostic s manželkou a dcerou, hrabě Thun-Hohenstein s chotí či moravská hrabata Vilém a Vladimír Mitrovští. V roce 1845 se dokonce lázeňského plesu účastnil otec císaře Františka Josefa I., arcivévoda František Karel.

V roce 1846 byl Priessnitz vyznamenán císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy. O jeho věhlasu svědčí i skutečnost, že jen v letech 1833 – 1851, tedy za jeho života, vyšlo na dvě stě knih a brožur věnovaných jeho vodoléčebné metodě. Se svou ženou Sofií vychoval pět dcer, teprve roku 1847 se jim ale narodil toužebně očekávaný dědic a kýžený pokračovatel, syn Vincenz Pavel (1847 – 1884). To však již byl jeho otec takřka na konci svých sil. Vincenz Priessnitz zemřel 28. listopadu 1851 a je pohřben v mauzoleu na lázeňské promenádě.