LOUNY

Číslo magnetky: 585

Kraj: Ústecký
Okres: Louny

První písemná zmínka o Lounech pochází z roku 1115, kdy byly majetkem kláštera v Kladrubech. Tato románská osada se rozkládala v místech dnešního kostelíka sv. Petra při brodu přes Ohři. Jako královské město byly Louny vysazeny na ostrohu nad řekou asi 1 km východně od původního sídliště někdy v 60. letech 13. století za Přemysla Otakara II. Městské založení, motivované polohou na důležité zemské cestě z Prahy do Německa, se uskutečnilo za rozhodující účasti kolonistů ze Saska. Zároveň s městem byl založen dominikánský klášter, který vzal za své v husitských válkách. V lucemburském období zažívalo město prosperitu, založenou na intenzívní řemeslnické a zemědělské výrobě, zejména pěstování obilí a vína. V husitských válkách vytvořily Louny se Žatcem vojenský svaz. Ve 20. letech byl jeho hejtmanem proslulý válečník Jakoubek z Vřesovic. Louny se zmocnily rozsáhlého pozemkového majetku po zničených klášterech, který však za Jiříka z Poděbrad musely vrátit. Po zničujícím požáru roku 1517 bylo město přestavěno a vybudoval se nový kostel sv. Mikuláše. V 16. století dosáhla proslulosti zdejší městská škola a došlo k rozkvětu vinařství. Za protihabsburského odboje 1618-1620 se Louny postavily na stranu vzbouřenců; krátce před bitvou na Bílé hoře obsadil Louny Albrecht z Valdštejna, uložil městu vysoké výpalné a zřídil si zde svůj hlavní stan. Po třicetileté válce poklesly Louny na městečko lokálního významu. Roku 1813 zde byli ubytováni tři panovníci protinapoleonské koalice. V polovině 19. století se Louny staly sídlem okresního úřadu. V průběhu 19. a pak ještě v 60. a 70. letech 20. století došlo k rozsáhlým demolicím v historickém jádru města. Zmizely tak výstavné renesanční domy, radnice a městské brány. K hospodářskému rozvoji Loun došlo ve 2. polovině 19. století, kdy zde vznikly mj. železniční opravny, cukrovar, pivovar, jatky, mlýny, finanční ústavy. Louny vždy ležely na jazykovém rozhraní. Např. 8 km západně ležící Postoloprty byly už v 18. století německé. Jednoznačně český charakter Loun však přetrval v celé jejich historii. Od poloviny 19. století jsou Louny sídlem okresního úřadu.

Lounsko je místem narození několika významných osobností: v Lounech se narodili básník Jaroslav Vrchlický (1853-1912 Domažlice), Kamil Hilbert (1869-1933 Praha), architekt dostavby katedrály sv. Víta v Praze, Václav Hlavatý (1894-1969 Bloomington, USA), matematik světového významu, spisovatel Karel Konrád (1899-1971 Praha). Sousední obec Cítoliby je rodištěm architekta Josefa Mockera (1835-1899 Praha), v nedalekém Slavětíně se narodil básník Konstantin Biebl (1898-1951 Praha).

Nejvýznamnější stavební památkou Loun je kostel sv. Mikuláše. Z původní gotické stavby ze 14. století zůstala věž, síňové trojlodí se stavělo v letech 1519-1538. Architektem je Benedikt Rejt, který byl v kostele pochován. Jeho hrob se nedochoval. Dalšími církevními stavbami jsou kostel sv. Petra ze 14. století, kostel Matky Boží z roku 1493 (věž z r. 1612) a kostel 14 sv. pomocníků z roku 1716. Kostely českobratrské církve a československé církve husitské jsou významnými konstruktivistickými památkami z 30. let 20. století. Ze středověkých budov se zachovalo čp. 57 na Mírovém náměstí s renesančními štíty a srubovým sálem v patře, sídlo okresního archivu. V čp. 43 v Pivovarské ulici se dochovala pozdně gotická síň se žebrovou klenbou. Budova slouží okresnímu muzeu jako výstavní prostor. Radnice na Mírovém náměstí v novorenesančním slohu pochází z roku 1887. V dějinách novodobé architektury má své místo kolonie domů pro zaměstnance železničních opraven z počátku 20. století, kterou projektoval Jan Kotěra. Jádro města obepíná hradební pás s baštami a Žateckou branou. V dnešní podobě je lounské opevnění výsledkem postupné přestavby ve druhé polovině 15. století.