TACHOVSKÝ ZÁMEK

Číslo magnetky: 187

Kraj: Plzeňský
Okres: Tachov

První zmínky o tachovském hradisku pocházejí z roku 1126, kdy bylo na příkaz knížete Soběslava přebudováno a rozšířeno. Vznikl na úpatí vsi Tachova v místech dnešního zámku. Za vlády Přemysla Otakara II. byl na tomto místě vybudován hrad s mohutnou válcovou věží vztyčenou na hranolovém podkladu.

Za vlády Lucemburků byl hrad rozšířen o palác, který v sobě spojil konstrukce starších staveb. Za vlády Karla IV., který na hradě často pobýval, byla hradní stavba zřejmě doplněna o komfortní vybavení své doby. V 15. století byl hrad dobyt husity a stavební úpravy se omezily jen na nutnou údržbu. Četní zástavní pánové o hrad příliš nepečovali a tak zpráva z roku 1606 uvádí, že horní část věže hrozí zřícením je nutné opravit také sklepy, chlévy, konírny a další stavby. V roce 1623 již nový majitel Husmann nemohl na zpustlém hradu bydlet. Stavba byla vyloupena, zbavena oken, dveří a zařízení. Střechy byly strženy, podlahy a stropy byly prohnilé.

Hrad dále poničily nájezdy švédských a císařských vojsk a v roce 1648 byl hrad údajně Švédy až do základů vypálen. Losyové, kteří hrad vlastnili vletech 1664 až 1784, jej přestavěli na barokní zámek. Přestože Losyové měli potřebné finanční prostředky, stavba probíhala pomalu. Český historik Bohuslav Balbín v roce 1681 uvedl, že tachovský hrad leží ve zříceninách. Jádro zámku tvořila zřejmě dvoukřídlá stavba doplněná starou válcovou věží. V roce 1770 zámecká věž vyhořela. Zámek Losyů z velké části využil starých stavebních konstrukcí původního hradu.

V letech 1790 až 1793 byl starý stav zámku zaměřen a bohatá dokumentace je uložena ve Státním oblastním archivu. V roce 1787 Josef Mikuláš Windischgrätz započal s bouráním hospodářských budov zámku a nejprve vystavěl severní křídlo nového zámku. V roce 1802 byla zbourána stará hradní věž a na jejím místě vyrostlo jižní křídlo zámku. Přestavbu provedl vídeňský architekt Raimund a na závěru stavby se podílel plzeňský stavitel Šimon Michal Schell. Během stavby projekt několikrát upravoval sám Windischgrätz a některé vybudované části zámku byly proto zbourány a přestavěny.

Po roce 1945 začal nevyužitý zámek chátrat a v roce 1968 byl určen k demolici. Na intervenci obyvatel města však téhož roku začala jeho obnova. Projekt vypracovali Josef Hyzler a Zdeněk Fuka. Zpočátku práce prováděla pouze parta důchodců tzv. ,,dědkostroj“.Po opravách až do r. 2012 sídlil na zámku MěÚ. Od r. 2014 na základě podpory EU – ROP Jihozápad je zámek zpřístupněn veřejnosti.

V jedné z přízemních místností lze nahlédnout do vnitřního prostoru původní hradní věže.V suterénu lze vidět její hlízové zdivo složené z kvádrů o velikosti až 100 x 60 cm. V 1. patře jsou přístupny honosné prostory bývalé knížecí rezidence rodiny Windischgrätzů, které částečně slouží i pro reprezentační účely města. Ve 2. patře je malá expozice přírodních poměrů města a prostory pro krátkodobé výstavy.