HAZMBURK

Číslo magnetky: 264

Kraj: Ústecký
Okres: Litoměřice

Hazmburk patří k této krajině odedávna. Dokonce se neví přesně, kdy a kým byl hrad založen. Čedičový vrch dosahuje výšky 418 m a podle archeologických nálezů byl obydlen již v 5. tis. př. n. l. lidem kultury s vypíchanou keramikou. Podle Dalimilovy kroniky si zde, za časů knížete Vlastislava, první sídlo vybudoval jakýsi Léva a se svou družinou odtud ovládal okolní krajinu.Historicky doložené údaje o existenci hradu pocházejí z první poloviny 14. století, kdy nejprve Hynek z Lichtemburka v roce 1314 mění hrad za jiné zboží s českým králem Janem Lucemburským a potom, když ho v roce 1335 prodává král Jan Lucemburský panu Zbyňku Zající z Valdeka a na Žebráce. Zajícové byli významným šlechtickým rodem, kteří zastávali vysoké funkce. Například první majitel hradu a zakladatel rodu, Zbyněk Zajíc Zámořský, patřil k nejvěrnějším přátelům Karla IV. Zastával proto úřad nejvyššího královského číšníka. Přízvisko Zámořský obdržel pravděpodobně proto, že navštívil Svatou Zemi. Predikát z Hazmburka používal Zbyněk Zajíc od roku 1337.

Hrad byl postupně rozšiřován na pohodlné a důstojné sídlo především zástavbou východní části vrcholové planiny. Jeho dominantu tvoří dvě věže – oválná Černá (25 m) a hranolová věž Bílá (26 m). Černá věž, která byla postavena z tmavého čediče a svého času sloužila také jako vězení, představovala důležitý obranný prvek. Přístup do ní byl možný jen po visuté pavlači v poschodí. Bílá věž své jméno dostala podle světlého pískovce – základy věže jsou zhotoveny z čediče, střední část z tesaného pískovce a teprve vrchol z dobře opracovaných pískovcových kvádrů. Koncem 15. století se stalo trvalé bydlení na hradě pro jeho majitele již nepohodlné a tím také ztrácí na svém významu. Posledním z rodu Zajíců z Hazmburka, kdo vlastnil hrad, byl Kryštof Zajíc z Hazmburka, který jej v roce 1558 prodává hofmistru Království českého panu Janu staršímu z Lobkovic na Zbiroze a Točníku. V té době byl Hazmburk již pustý. V historii hradu se potom vystřídala celá řada majitelů – Šternberkové, Ditrichsteinové, Hebersteinové, roku 1954 byl převeden do správy státu. Za celou živou historii nebyl hrad nikdy dobyt.